Bueno Camino a cesta domů. Začíná to až to skončí: nic nedělání a bratrská láska.

Odlet brzo ráno do Barcelony. Vstanu, a cítím se podezřele vyspale… Hmmm, hned vím, že bude průšvih. Jasně, letadlo uletělo před dveřmi hodinami. Proč? „omylem“ mi letadlo neuletělo snad ještě nikdy. I když desítky letů jsem na ty roky prošvihla naschvál. Snažím se přebookovat let – nejde. Nic nejde. Venku šedo. Čas na checkout. Batoh na záda – ty ramena! A jdeme… Kam? Zřejmě zpátky do Santiago.. Proč nás nepouští odjet?

Sedneme si venku na náměstíčko u pouličních muzikantů, triple macchiato (resp. cafe con leche, o pořádném macchiato si můžu nechat jen zdát!) a – NIC.

*Když nic nejde – je potřeba chvíli DĚLAT NIC* (hlavni lekce dne)

Ano, DĚLAT, nikoli NEdělat. Pro aktivního západního člověk je totiž nic nedělání často ta úplně nejtěžší činnost. Aktivní, vědomě nicnedělání je vzácné a k nezaplacení.

Tři hodiny děláme nic. Ani se nesnažím cokoli řešit. Nemá smysl se ani na sebe zlobit, ani si dělat stres… Bude další letadlo. A určitě existuje důvod PROČ se musíme zdržet další den. Pro třech hodinách NIC zabírá – začíná se mi zvedat nálada, mám logistické řešení a přichází z domova dobré zprávy. Je fakt škoda že „nic“ v naší přehnané aktivní, orientované převážně na výkon, západní společnosti, je stalo těžce nedoceněné. Přitom kvalitní NIC – prázdnota, odpočinek, hibernace, ticho, klid… Jsou základem toho, aby se uvolnil prostor pro kvalitní tvoření!

Neřešíme tedy záhady vesmíru, ani proč jsme zůstali a jednoduše si dáváme pomalý anti-stresový den.

Dlouhá modlitba v San Francisco byla už sama o sobě fajn důvod zůstat… A potom přišlo TO.

U výcviku kněžek vždy říkáme, že zasvěcením cesta Kněžky teprve začíná… Vypadá to, že to platí i pro Compostellu.

Naprosto neplánovaně jdeme znovu do Katedrály, a skončíme v kryptě prvního z apoštolu Ježíše. Nemám žádný extrémně intenzivní vztah ke křesťanské církví, ale tady v podzemní kobce u malé zdobené stříbrné hrobky jsem najednou cítila silnou potřebu se modlit.

Nejlepší modlitba přichází, když totálně vypínám hlavu a odvolávám vnitřního cenzora. A přišla. Modlitba.

Žena a muž. Čarodějnice a inkvizitor. Kněžka a král. Porodní baba a doktor. Emoce a racionální mysl. Protiklady.. Jsou základem vesmíru. Mezi protiklady se vytváří napjaté pole, ze kterého vzniká impuls tvoření. Láska je základní síla, která staví svět.

Odpustit. Přijmout bratra v lásce. Za všechny sestry… V lásce, ve vášní – přijmout a odpustit. Abychom ve slasti mohli volně tvořit. Jsme jen dva póli zdánlivé duality. Potřebujeme jedna druhého (ano, ty rody jsou tak schválně).

Vylézám z krypty se slzami v očích. A dál vede schodiště. Jdu jako v tranzu, a schody vedou nahoru za oltář – ke hlavní zlaté soše (některého z bratrů)… Naprosto instinktivně sochu objímám – miluji tě, přijímám… Za všechny sestry.

Další vlna slz, a až dole zjišťuji že „objímání“ sochy je právě ten zdejší tradiční rituál. Ne všechno, co děláme je vždy čistě osobní, i když nejčastěji se to váže i na osobní příběh… A má- li občas uletět letadlo, abych měla čas udělat symbolicky čin – jsem za to šťastná.

Večer jsme úspěšně přistáli v Barceloně a další ráno jsem v Sagrada Familia našla poslední „klíč“ do své skládačky, ale to už je jiný příběh.

Takže lásce zdar! Pojďme ve vášni tvořit svobodné… A Buen Camino! Ať už to vaše vede kamkoli

 

Chcete také cestovat a nejen sami, ale i s dětmi, poznávat jiné kraje a společně si to užít? Nechcete se vzdát svého snu a pokorně přijmout mýtus : „To s dětmi už cestovat nemůžeš.“? více informací zde http://womensacademy.cz/ecstatic-travel/
Nebo si pořídit nějaké dárečky z dalekých míst ? Nádherné šaty z exotických látek ? Či s námi zajet na pouť ?https://www.ecstatictravel.com/

Předchozí :

Pouť do Santiaga … s 5letým dítětem. Díl 1 – úvod.

Pouť do Santiaga s 5letým dítětem. Díl 2.

Pouť do Santiaga s 5letým dítětem. Díl 3.

Pouť do Santiaga s 5letým dítětem. Díl 4.

Pouť do Santiaga s 5letým dítětem. Díl 5.

Den PO pouti do Santiaga: emoční detox, aneb „instaluji updates, nesahejte na mne!“ díl 6. Závěr.