Jak to všechno zvládáš? Zpověď jedné matky.

DSC_1120

Jak cestuješ s dítětem?

Jak pracuješ s dítětem?

Kam ho dáváš? Kdo ho hlídá? Jak to dáváš psychicky?

Tyto otázky dostávám téměř denně; začínám mít podezření, že nadpřirozené mateřské schopnosti jsou podstatně žhavější otázkou než duhové-orgasmy.

Jenže já žádné nadpřirozené schopnosti nemám. A přijde mi důležité se k tomu přiznat. Protože říct nahlas, že mateřství je cokoli než jen čistá úžasná láska a radost, je pořád tabu. Ono to je láska a radost! Ale taky frustrace, zoufalství, touha po nezávislosti, po dospělých konverzacích, časové omezení, izolace – mluvím za sebe. Samozřejmě, že se asi shodneme na tom, že to „za to stojí“ – určitě ano. Akorát bych ráda nahlédla pod poklici toho, co se skrývá pod krásnými facebook fotkami.

CSC_0010

Mám 4 letého syna. Hodně pracuji a hodně (jakože opravdu hodně!) cestuji.

Přiznám se též, že úplně nejvíc irritující otázka, kterou dostávám je: „Kde máš Lea??“; zatímco nikdo se nikdy na stejnou otázku nezeptal jeho otce (proč?).

Aktivní otcovství? To je výjimečně hrdinský čin, který nikdo jen tak neočekává od muže. Avšak mateřství má údajně být ta nejpřirozenější „ženská činnost“, kterou máme dělat „jen tak mimochodem“, zatímco dále vyděláváme, pereme, žehlíme… máme dokonalé tělo zabalené do sexy prádla. Přiznám se, že z nerovnosti společenských očekávání od matky a od otce se mi zvedá žaludek. Pokaždé.

Tuto „přirozenou činnost“ máme tendenci každopádně vykonávat úplně špatně…

„Pracuješ? Špatně děláš – nevěnuješ se dítěti dost.“

„Jsi doma? Ty zlatokopko jedna, určitě sis dítě udělala jen proto, abys nemusela pracovat.“

„Co vůbec celý den děláš… na té mateřské dovolené? To se musíš ale mít!!!“

A samozřejmě jelikož je to „přirozená činnost“, tak proč by měla být ohodnocována! (Ono vůbec, „ženské“ a „pečovatelské“ profese mají tendenci být obecně velice špatně hodnoceny díky jejich „přirozenosti“ – ale jen pro ženy! …uklízečka, sestřička, pečovatelka o staré… doplňte seznam)

Pokud si to pamatuji správně, mateřská dovolená, pokud by byla ohodnocena jako jakákoli jiná pracovní činnost, by měla vynášet plat kolem 3 000 000 Kč ročně. To není špatné! Akorát že samozřejmě, málo která matka dostává i těch 30 000 Kč měsíčně a většinou jsou rády za 8 000 Kč.

????????????????????????????????????

Můj názor tedy? Mateřství je důležité a hodně náročné povolání!

Nenavrhuji, abychom nutně žádaly 3 milionový plat, ale myslím si, že je na místě, abychom více oceňovaly vlastní práci. Nemusím u hlídání dítěte zvládat všechno. Stačí, že zvládám dítě! Nemusím být dokonalou matkou, milenkou, kuchařkou a manažerkou zároveň!

A naopak – pokud si neberu mateřskou a vedu dále firmy, je v pořádku, že nebudu nutně ta, co se nejvíc stará o dítě.

Neklaď na sebe příliš velké nároky! 

Být matka je samo o sobě obrovský výkon. To stačí. Tedy až dítě usne, nepůjdu uklízet a žehlit, ale spát, nebo se osprchovat.

Vezmu si chůvu a půjdu na masáž. Není to zbytečná útrata, je to naprosto zasloužená odměna. Nemusím ani brát chůvu. Dítě mohu nechat u mámy a masáž udělá kamarádka.

Dopřát si spoustu péče o sebe obzvlášť v ranních fázích mateřství! Nestydět se požádat o pomoc.

Vyplatí se to! Ve jménu dlouhodobě udržitelné pohody matky, která zpravidla zajišťuje harmonii celé rodiny. A navíc – šťastná máma, která se realizuje dle svých snů, nebude mít takovou potřebu nutit děti, aby plnily její vlastní nenaplněné ambice, ani je obviňovat, až vyrostou.

DSC_0827

A důležité je si také konečně říct, že není normální, aby máma byla na všechno sama! Model „žena sama s dítětem zavřená v bytě“ je vlastně moderní fenomén a možná vysvětluje, proč poporodní deprese je čím dál větší problém. Dříve ženy byly obklopeny sestrami, tetami a měly kolem sebe spoustu dalších rukou, které se o dítě mohly postarat. V mnoha společnostech ještě dnes vidíme tradiční rituály péče o matku po porodu – kdo a jak dlouho jí vaří, co vaří (aby se její tělo lépe hojilo), kdo pomáhá s dítětem a kdo uklízí – jde o to, že tradičně ženy nebyly nikdy s dítětem ponechány samy v izolaci!

Věřím, že je tedy načase znovu vytvářet tyto ženské podpůrné mateřské sítě – už se to děje, ale klidně ještě víc! Pustit pyšně „zvládnu to sama“ a dovolit si přijmout pomoc a nebo dokonce si o ní požádat. Je jen přirozené, že aby máma byla v pohodě, bude k tomu nejspíš potřebovat větší podporu, než se běžně předpokládá!

Můj základní princip dobrého mateřství je, že nejlepší máma je šťastná máma, sebe-realizující se máma, která má plný a spokojený život. Věřím, že ta nejlepší cesta, jak učit děti – je vlastním příkladem.

A to také většinou znamená – nebýt na to sama – najmout si chůvu, vyměňovat si péči o děti s kamarádkou, poprosit o podporu, když jí potřebuji.

Věřím totiž, že nejdřív je vždy potřeba obstarat svou vlastní kyslíkovou masku, než začnu nasazovat dětem tu jejich 😀

Navazující videa:

„Nemusím být na vše sama“ a „Zranitelnost a zdravé hranice“
Ano, jsme hrdinky, silné ženy, které zvládají téměř vše a ještě u toho vypadají hezky, ale je to namáhavé.

Co takhle trošku povolit a dovolit si být také hýčkána?