Jsem žena, NEJSEM Bohyně!

„Jsem žena, jsem Bohyně.“ To je název skvělého projektu, na kterém spolupracujeme s Flowee a Patricií Fuxovou z kapely Vesna.

Tento projekt miluji a velmi si ho po všech stránkách užívám. Jediný moment, u kterého se vždy zarazím, je ten, kdy mám vyslovit tu větu: „Jsem žena, jsem Bohyně“. V tu chvíli se něco ve mně přivře. K tomu projektu jako takovému se to hodí. Je to jednoduché, pochopitelné. Ale zároveň cítím potřebu ujasnit to, kdo a co je Bohyně.

bohyně vs „Bohyně“

Mluvím z pozice ženy, která již sedmým rokem vede výcviky kněžek – ceremonialistek a tráví hodně času zkoumáním mýtů, rituály, vzýváním Bohyní a žehnáním jejich jménem v rámci oslav. Pro mě je Bohyně „s velkým B“ natolik obrovská a nezměrná, že by nemohla být obsažena v jediné ženě. Bohyně je příroda, je matka Země, je naše planeta, je Luna a její cykly, vše, co se děje v přírodě, její plodnost, energie života, která koluje naší planetou v nás i ve všech ostatních živých bytostech a i v těch neživých. Bohyně se personifikuje do různých archetypů (dívka, milenka, matka, stařena) nebo do elementů (vzduchu, vody, země a ohně). Každá Bohyně má zajímavý osobní příběh. Některé jsou blíže naší existenci a jiné zcela nedosažitelné.

Zároveň věřím, že každá žena a dívka, ale také každý muž a chlapec, v sobě nese jiskru života, jiskru Bohyně, jiskru Boha. Takže ano, při pohledu hluboko do očí, do duše druhého člověka, lze říct: „Vidím v tobě Bohyni, život, jak skrze tvoje tělo, skrze to, jak žiješ, vidím v tobě to božské“.

„bohyně s malým b“

Co mi vadí, je určité přehnané zprofanování výrazu bohyně ve smyslu „vypadáš jako bohyně, jsi bohyně, máš bohyňovské šaty“. Chápu, že v tomto smyslu jde o „bohyni s malým b“, která znamená, že je žena krásná, vitální, zářící. Já sama jsem přesvědčena, že slovo Bohyně si ve své velikosti zaslouží větší úctu, než mu často v každodenním používání dáváme.

„Jsi bohyně!!“

Jsem s kultem Bohyní spojována, a proto takové věty často, byť nerada, slyším. Mnohem víc pro mě znamenají pochvaly typu „Neseš v sobě kněžkovskou esenci, skrze tvůj rituál je cítit přítomnost Bohyně“. Jde o to, že já jsem pouze prostředník, který drží v daný moment energii rituálu, aby skrze něj mohla Bohyně předat své poselství.

Bohatě stačí být „ženou“

Jsem velmi hrdá, když mi někdo řekne „Jsi překrásná žena“. Slovo „žena“ je dostatečně úžasné, veliké, hluboké. Není nutné nadužívat výraz Bohyně. My nejsme Bohyně, jsme ženy a to je hodně. Žena v sobě nese příslib nového života, neuvěřitelnou sílu a krásu, schopnost vciťování se do lidí, situací, míst, do subtilních energií. „Žena“ je opravdu hodně!

Bohyně je potom to, k čemu můžu jako žena, matka, milenka, vzhlížet. S ní můžu cítit, že já jsem ta menší a nade mnou je něco, co obsahuje vše. Nejsem izolovaný malý kousek, ale jsem součástí něčeho většího, velké jednoty všeho, co je kolem mě.