KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ NA CESTÁCH PO ASII 1.část: Na téma manželství, ženství, mateřství… doplnění

Thajsko – Barma – Malajsie – Kambodža – Singapur . . . Strávila jsem 80 dnů v Asii, mimo facebook, mimo práci, jen s mužem a dítětem. Chtěla jsem se podívat sama na sebe a zjistit, kdo doopravdy jsem. A jak jsem projížděla vlakem, lodí a na koni přes stání hranice, napadaly mě jednoduché myšlenky, které projasnily můj pohled na svět. Jsou to jen moje myšlenky, nikdy jsem si nedělala nároky na všeobecné pravdy.

Příběh o motorce

Jezdíme tady na malé motorce – je to nepraktičtější způsob dopravy. Ale zároveň i úplně nejméně bezpečný. Denně vidím důsledky nehod jako rozsáhlé škrábance, ale občas se najde i ten případ, kdy musím synovi rukou zakrýt oči. Řídí manžel, vím, že má jen velice omezené zkušenosti s motorkou (já nemám žádné). Cesty jsou ve strašném stavu, pravidla na silnicích téměř žádná, máme mezi sebou malé dítě… a během prvních pár dnů zažíváme drobnou havárii.

Začínám být hodně nervózní – křečovitě se držím a sleduji každý kokosový list na silnici. Jezdíme hodně, každý den. Všímám si, že jsem den ode dne unavenější… po večerech se mi nechce se milovat. Jsem utahaná a tělo mám v křeči.

A přicházím na jednoduchou věc: v řízení motorky se manželovi nechci svěřit. Absurdní situace, když se jeho řízení snažím kontrolovat za jízdy ze zadního sedadla. Logicky přichází nabídka: tak si půjčíme další motorku a budeš řídit sama! Je to pravda… buď jsem tedy ten lepší chlap a řídím lépe – a tak budu řídit sama. Nebo uznávám, že řídí on, a pak jeho řízení důvěřuji. Tím, že se za něj posadím, mu stejně svěřuji život… tak potom je absurdní se snažit cokoli kontrolovat.

Píšu si tedy:

„Pokud zvolíš řidiče – důvěřuj jeho jízdě nebo sesedni, zvol si jiného anebo řiď sama.“

Další ráno si sedám za muže a úplně zapomínám na nebezpečí – řízení je jeho práce. Všímám si krajiny, nádherných kopců, smaragdového moře, užívám si vítr ve vlasech… a k obědu mezi námi začíná plynout silné sexuální napětí. Já se odevzdávám, on řídí. Funguje to. A po několika týdnech zbývá jen být pyšná, jak ty příšerné silniční podmínky úžasně zvládá.

(s odstupem 2 měsíců) Tento zápis mi přijde vtipný. Na motorce se už ani nedržím a v klidu si za jízdy pročítám časopisy. A mimochodem – už řídí fakt dobře. Dokonce plánujeme, že si po návratu koupíme nějakou pěknou Hondu a budeme jezdit v Londýně jen na motorce.

Čas spolu a čas zvlášť

Nemáme na sebe ponorku – nepřestává nás bavit jen naše společnost, dokázali jsme celé dny sedět na terase během monzunu a výborně jsme se zabavili… Ale! Zjistila jsem, že čas spolu je stejně důležitý jako čas zvlášť. Nikdy jsem víc než teď necítila potřebu samoty, čas pro sebe, čas na svoje myšlenky.

Nejkrásnější jsou dny, kdy on tráví celé ráno na Muay Thai a já si dělám manikúru, vlasy, nebo vyrábím šperky. On tráví čas s muži, já se ženami, a ve chvíli, kdy se potkáváme kolem oběda, jsem do sebe zamilovaná jako nikdy dřív.

Když stojíme dlouhodobě blízko při sobě, přestáváme se vnímat. Je krásné se podívat na partnera čerstvýma očima – nejlépe každé ráno.

Odjíždím na víkend do Singapuru – sama – za dávnou, velice blízkou kamarádkou. Nikdy jsem nechodila na diskotéky, ale teď trávíme celé noci v barech na střechách s úchvatným výhledem – na jednu stranu Malajsie, na druhou Indonésie, a před námi úžasný záliv plný barevných lodí. Vracím se do manželovy náruče a najednou cítím čerstvou vlnu vášně! Dokonce už během cesty zpátky v sobě vnímám markantní změnu – necítím žádný stres, žádné pochyby, znovu vnímám, že jsem zkrátka úžasná. Procházím se po letišti jako na molu, cítím, jak se za mnou otáčejí hlavy, a největší pochvalu dostávám od nádherné mladé kapitánky bezpečnostní kontroly, která by správně měla být na titulní stránce London Fashion Week. Prý „Vy jste tak neuvěřitelně krásná!“- od ní to beru jako velkou poctu.

Odkud se to bere?  Však jsem strávila víkend v ženském kruhu.