Petra Cihlářová : Můj život s extází

V lednu uplynul rok od té doby, co jsem začala studovat biodynamickou psychoterapii. Když se podívám a zrekapituluji celý ten minulý rok, uvědomuji si, jak moc zajímavé to pro mne bylo. Vždycky mne to k tělu táhlo a nebylo to pouze proto, že mám ráda dotek. Už když jsem před lety začala víc studovat biodynamické masáže a léčivé kouzlo doteku, fascinovalo mne, co všechno se v našem těle skrývá a jak se s tím dá kouzlit. Jaké úžasné schopnosti sebe léčení v nás jsou. Když se na to dívám s odstupem, jako by celý ten minulý rok (i ty roky před tím, ale loni se to hodně zkoncentrovalo) byla jakási přípravka. A teď v novém roce se to všechno, co jsem si prošla a vyléčila, úročí.

Co se mi podařilo?

  • Víc si uvědomuji signály těla a dovoluji si ho poslouchat.
  • Jsem mnohem víc přítomná.
  • Zvýšilo se mi sebevědomí (sebeuvědomění) Nebo se spíš dostalo na zdravou hladinu.
  • Netvrdím, že nikdy nejsem „dole“, ale rozhodně se z toho dokáži rychle dostat.
  • Cítím se lépe, než když mi bylo 30. (Je mi 40 😉
  • Konečně je mi jedno, kdo si o mne co myslí.
  • Uvědomuji si svoje hranice a stojím si za svým.
  • Daří se mi to, po čem jsem vždycky toužila.
  • Občas mne až děsí, že si jen pomyslím a ono se to stane. (to, co je se mnou v souladu)
  • Užívám si vystupování z mé zóny komfortu a dělám věci, na které bych si dřív netroufla.

Vítám ve svém těle oceánské vlny. Prakticky to znamená, že se sem tam začnu tak nějak třást a není to padoucnice ;-). Tahle vlna, je podle mé učitelky něco, co má každé dítě v sobě přirozeně, jakýsi proud energie, který my během našeho dospívání a dospělého života úspěšně (po)zastavíme nebo přerušíme tak, že nemůže volně proudit. Jsou to pocity nezávislého blaha, lásky, prostě krásy, které nepůsobí nikdo ani nic z vnějšku. Nedávno jsem si vzpomněla na slova jedné naší anglické učitelky, která nám na výcviku léčení emocí říkala, že to „čištění“ má svůj konec a že když prožijeme všechna ta „traumata“ přes tělo, nemusíme jim rozumět a dál je analyzovat, že je jenom uvolníme, a pak časem  přijdou ty extatické prožitky. A já mám pocit, že teď je to ono. Že teď konečně žiju všechny ty věci, které na seminářích extáze učíme, že žiju v extázi.

Tohle zamyšlení sepisuji týden po tom, co jsem prošla seminářem oidipovského období, kdy jsem si mohla projít znovu svou první lásku (většinou je k otci) a dát tomu všemu svůj vlastní konec, vzít si to, co jsem tenkrát potřebovala. Pořád slyším slova terapeutky, která to vedla – nezapomeň, že ty jsi režisér, ty si to řídíš. A to je velká pravda, můžeme si vybrat a být v roli oběti a odevzdaně přijímat všechno, co se nám děje, a nebo být tou režisérkou svého života. A já volím tu druhou možnost.

Všechno, co mi mé lekce daly, a vše, co jsem se naučila, předáváme s Lilií na našich seminářích. Každý z nich mám ráda, ale mou srdeční záležitostí je emoční detox. Je to výběr přesně všech těch věcí přes tělo, pokaždé trochu jiný, tak jak se i my během vší té práce měníme a pokaždé z něj odjíždějí ženy, které odkládají svá emoční brnění, jsou blíž samy k sobě a jejich obličeje září. Kdysi si jedna naše účastnice – doktorka čínské medicíny – měřila stav energie svého těla po víkendu a vyšlo jí z toho, že je ve stavu jako právě ty malé děti, které jsou ještě naprosto v pořádku. Přeji nám všem krásné jaro a úspěšný „detox“, ať už se pustíme do čehokoli.


více o Emočním detoxu najdete zde : http://cestaextaze.cz/emocni-detox-workshop/