Pouť do Santiaga s 5letým dítětem. Díl 3.

   Den třetí – už mi trochu hrabe…

   Tak třetí den skutečně odpovídal varováním – nejtěžší, hodně do kopce, nekonečný, přes mnoho kilometrů, kde není nic… A jak pálilo slunce!

Ráno začalo blbě… Celou noc nám pod okny řádila svatba. První zastávka – v lékárně, skončila jako totální fiasko, když se nám nepodařilo inteligentně se napojit zpět na trať. A hodinu jsme ztratili tím, že jsme se snažili znovu najít „naší mušli“.

   V lékárně sice měli skvělý kalíšek a Venušiny kuličky, ale nic z toho, co jsem chtěla. Ostatně odpoledne stejně došly náplasti a nohy prostě bolí.

Následně mega fronta v kavárně – školní zájezd. A tak jsme vyrazili jen s jednou lahví vody. Toho, že jsme nepočkali jsem litovala potom během mnoha hodin chození prázdnou krajinou…


Naučila jsem se dnes prosit o vodu ve španělštině… A taky vysvětlovat že ano, jdeme camino, ale ne, nejsem úplně mimo.

Často místo „buen camino“ jsme dostávali nevěřící pohledy… Malý je MALÝ, a na pohled ještě menší než je 🙂

   Několik kilometrů kolem dálnice, elektrostanice a kamionu řítících se stovkou, mne ale dostaly nejvíc… Eukalyptove lesy. Beru, tam by mi ani nevadilo zemřít omylem, ale ta silnice… Jo, prošli jsme taky mega žumpu – zřejmě centrální kanalizační stanice. Paráda.

Ale lesy byly úžasné… Nádherné stezky, geniální samota, nepotkali jsme skoro nikoho celý den… Báječně příběhy rodiny se u nás rychle proměnili ve vysvětlování politických systému, jejich kladu a záporu. Politologii máme vystudovanou  já i brácha. Tak abych omylem nevychovala dalšího politologa!! Každopádně slova jako parlament, monarchy, prime minister a president máme pevně naučené. A došli jsme k závěru, že ano, brácha by byl jednou skvělý premiér. Budu mu držet palce… I když spíš asi bude z něj DJ.

Pozdě večer jsme dorazili do ubytování pro poutníky – uprostřed absolutního ničeho, a bylo nám oznámeno, že mají plno. Nejbližší penzion 3km.. Leo už nebyl schopen se ani zvednout. A tak jsem volala taxi a jeli jsme do nejbližšího zámečku… Když už tak už, ať je to aspoň krásné. Když jdeme camino, můžeme si aspoň dopřát krásné večery. A hlavně – upřímný pokus přespat v ubytovně byl.

   Jinak mám dnes vyhazovací den. Bolí mne strašně ramena. A tedy následuji starou moudrost – „nech si jen to, co je fakt nezbytné!!“… Urvala jsem obaly knihám, vyhodila veškeré starší oblečení nebo to co je Leovi už trochu malé, zavrhla ručník, protřídila drobné,  ať můžu co nejvíc zítra nechat na recepci a v podstatě vyhodila úplně všechny účtenky, papírky a třeba i původní plán pouti (je těžký!! Naprosto nelogické).

Lekce dne – táhnu příliš mnoho naprosto zbytečných krámů. Vyhodit vše, co není nezbytné…

A potom zas… Když jsem viděla na silnici krásný velký kámen s nadpisem „LOVE“ (aspoň 3-4kg), tak jsem dlouho a naprosto vážně přemýšlela, že si ho chci vzít s sebou….

Ostatně 10% mého batohu zabírá dárek, který táhnu až z Madridu… Aspoň to bude požehnání jako blázen. A bez ručníků se mezitím obejdu.
Chcete také cestovat a nejen sami, ale i s dětmi, poznávat jiné kraje a společně si to užít? Nechcete se vzdát svého snu a pokorně přijmout mýtus : „To s dětmi už cestovat nemůžeš.“ ? více informací zde http://womensacademy.cz/ecstatic-travel/
Nebo si pořídit nějaké dárečky z dalekých míst ? Nádherné šaty z exotických látek ? Či s námi zajet na pouť ?https://www.ecstatictravel.com/

Předchozí :

Pouť do Santiaga … s 5letým dítětem. Díl 1 – úvod.

Pouť do Santiaga s 5letým dítětem. Díl 2.