Rozhovor prozeny.cz

Původní verze rozhovoru pro web prozeny.cz , který vyšel ve zkrácené podobě

1. Zřejmě jen málokdo zastává tolik funkcí co Vy :-) Jste politoložka, genderová specialistka, spisovatelka, výtvarnice, návrhářka, podnikatelka, průvodkyně, dula i kněžka a to se vsadím, že jsem ještě na spoustu věcí zapomněla! Navíc máte dvě malé děti, jak to všechno zvládáte? Jak si organizujete den?

Když to takto popisujete, tak to zní až děsivě! Ve skutečnosti řeším pořád stejné téma, jen několika různými způsoby.

Nicméně pracují hodně, fakticky jsem nešla ani jednou na mateřskou, ani neřeším, kdy je víkend. Moje dny jsou velmi různorodé a nemám stálou rutinu – vždy vycházím z toho co je zrovna potřeba. Občas se mi podaří i den kdy jsem od rána do večera jen s rodinou, někdy celý den natáčíme a fotíme, jindy píšu, přednáším, a pravidelně někam pracovně cestují. Nejnáročnější je samozřejmě vybalancovat práci a čas kdy se mužů plně soustředit na děti. Navíc protože ty moje mají velký věkový rozdíl, potřebují taky trávit čas i s každým individuálně, obzvlášť se synem, který v osmi letech už má velmi konkrétní a vyhraněné zájmy. Potom mám zásadu, že je nezbytné dávat pozornost a čas i partnerství, takže si normálně dáváme do kalendáře rande, tak abychom v tom víru pracovních projektu nezapomínali s partnerem na sebe. Je to tedy chaotické, ale docela to funguje. Občas jsem strašně vyčerpána, ale snažím se to hlídat, a taky pečovat o sebe – spánek, masáže, fyzioterapie a tak dále. Zdraví je prostě základ.

1b. Případně kdo Vám pomáhá, o koho se můžete opřít a v čem?

Ano, mám skvělou chůvu, jinak by to nešlo.

2. Co přesně si máme představit pod pojmem kněžka? Co tato role obnáší a kdy jste se ji zhostila?

Kněžka je jednodusse “žena-kněz”, tedy žena která je vyškolená k tomu vést rituály a ceremonie, a poskytuje tak prostor ve kterém člověk může smysluplné oslavit velké životní předěly, například narození dítěte, svatbu, ale třeba i rozvod nebo ztrátu blízkého, a nebo taky důležité fáze plodného života ženy. Víc o kněžkách v mém pojetí se dozvíte na: www.knezkabohyne.cz.

Sama jsem se školila tři roky u Kathy Jones v chrámu v anglickém Glastonbury. Na její školu jsem narazila, když jsem hledala pro sebe smysluplný svatební obřad a její pojetí rituály a roli kněžky mne velice oslovili. Následně jsem přidávala inspirace z cest, že svých setkání s různými podobami rituálů, které jsou praktikované dnes po světě, ale také z historie, kterou jsem původně na Oxfordu studovala. Obecně se snažím hlavně o to, aby rituály sloužily jako podporující prožitek v období důležitých životných změn a měli i praktickou rovinu. Nejedná se zdaleka jen o abstraktní spirituální záležitost. Například v rámci rituálu menarche“ (oslava první menstruace) dívce dáváme dobré rady „jak na to“, co s bolestí a diskomfortem, sdílíme své zkušenosti a příběhy tak aby měla dostatek informací, inspirace, tipů a triků do života, a nejen krásnou oslavu která by ji ideálně měla samozřejmě podpořit v pozitivním přístupu k vlastnímu tělu a cyklu plodnosti.

Dle mého názoru, jsou rituály a ceremonie jakožto demarkace důležitých životných změn přirozenou lidskou potřebou. Není náhodou, že v každé kultuře najdeme bohatou škálu obřadů nebo ritualizovaných zkoušek dospělosti. Dnes vidíme i akademické práce, které potvrzují význam rituálů a ceremonií pro lidskou psychiku a tvorbu komunity.

3. Narodila jste se v Magnitogorsku a odjakživa cestovala. Kde je pro vás „doma“ a co pro vás domov znamená? Je nějaké místo, kam už byste se například vracet nechtěla?

Procestovala jsem opravdu mnoho zemí, a určitě jsou i takové, do kterých se vracet netoužím. Jsou i místa která miluji, například Bhútán, Myanmar, Praha, jih Francie, Indie atd. Vím, že domov dokážu vytvořit téměř kdekoli, stěhovala jsem se nespočet krať a bydlela v různých zemích, co je podstatně, je abych tam cítila lásku. Domov je pro mne tedy tam, kde je zrovna můj partner a moje rodina.

4. Na Youtube Vám vyšlo video, které jste zasvětila bohyni Rodě, bohyni rodové linie. Znáte tu svou rodovou linii? Pátrala jste po ní? Co Vás nejvíce překvapilo? Co zajímavého jste o sobě zjistila?

Ano, věřím že je důležité znát své kořeny. Umím pojmenovat svoje pramatky 6 generaci nazpět, a vím i něco o jejich životech za což jsem velmi vděčná. Naše rodina měla dost dramatický příběh, vystěhování z rodné usedlosti, pracovní tábor, obrovská bolest ale taky odvaha, láska a síla který prababičce dovolila přežít. Nedávno jsem se byla podívat na místo odkud původně pocházíme, byla to daleka a náročná cesta… Pro mne tato návštěva, kdy jsem stala uprostřed poli zlaté pšenice se stejným výhledem který kdysi těšil moji mladou a tehdy ještě bezstarostně šťastnou prababičku, byla velmi důležitá. Utvrdila jsem se v pocitu, že „krev v mých žílách pramení z nádherného zdroje“.

Jsem zena jsem bohyne

4. Nepatříte mezi lidí, kteří by vědomě chtěli plnit stránky bulvárních plátků, přesto Vás osud přesně do jejich „spárů“ zavedl. Láska s Karlem Janečkem veřejnosti zkrátka neušla. Vzpomenete si, kde jste se poprvé setkali a kdy mezi vámi poprvé přeskočila pověstná jiskra?

Úplně poprvé jsme se asi setkali na jaře 2016, skončili jsme vedle sebe náhodou na obědě, ale máme na to vcelku matné vzpomínky. Moje máma však omylem ještě našla o mnoho let starší časopis, kde jsem vedle sebe na stránkách v rámci naprosto nesouvisejících článku (smích)!

To „osudové“ setkání přišlo každopádně později – začátkem května 2017, kdy na konci konferenci mnich vyzval celý sál k tomu si vyzkoušet „správné buddhistické objetí. Shodou náhod Karel v to chvíli stal vedle mne na jevišti v řadě speakru.. V zásadě to byl „ten“ okamžik. Potom už to šlo rychle. Zapadající slunce na střeše Lucerny po konferenci, můj zahajovací tanec show kapely Vesna kde Karel stal na balkóně, email s prosbou o názor politoložky na jeho volební systém…

Po prvních pár schůzkách bylo jasné, že je mezi námi hustá chemie i mnoho společného. Oba jsme sdíleli zvláštní pohled na svět, kde vize nemají žádné hranice a vzájemně se podporovali v rozpracování ambiciózních projektu, ať už pro demokracii nebo pro porodní domy v ČR.

Jenže bylo taky jasné, že oba máma rodiny a že rozhodnutí mít spolu vztah nebude zadarmo. Proto první dva měsíce jsme se vídali jen občas a čistě platonicky, zatímco každý řešil „doma“ co a jak.

6. Přestože měl Karel manželku Mariem, absolvovali jste v roce 2017 budhistický obřad v Bhútánu, kde jste zároveň zplodili společnou dcerku Isabelku. Věřila jste v té době, že můžete žít s mužem, který má dvě rodiny? A zachovala byste se tak dnes znovu?

Oba jsme byli tehdy v manželství. Přijde mi velmi zvláštní, že ačkoli naše situace byla podobná, řeší se zpravidla jen to jeho. Proč? Když už, tak Karel to měl v nás dvou jednodušší, jelikož jeho žena v té době už žila jinde, tedy pro něj nás vztah neznamenal tak radikální změny.

Během léta mne Karel tehdy pořádal o ruku, poprosil o to abychom spolu měli miminko, jeli jsme se seznámit s rodiči, seznámili jsme naše děti… Sliboval, že před porodem se určitě rozvede a že pohlídá, aby nás vztah byl rodině i veřejnosti představen důstojným způsobem. Já jsem mu věřila. Zpětně vidím samozřejmě, že jsem byla blbá a měla jsem minimálně počkat na jeho rozvod.

Připouštěla jsem otevřený vztah, tedy určitě podmínky, za kterých lze experimentoval po oboustranně dohodě, něco s čím jsem měla pozitivní zkušenosti, a to samozřejmě ne pár let kolem porodu.

Že Karel se nechá přesvědčit jak jeho manželka nás vztah bere „nádherné“ (což taky okamžitě ohlásil do médií), sama chce bigamii a přijde s tím, že ji proto nemůže opustit – jsem nečekala. Ale byla jsem těhotná, milovala jsem ho, a chvíli jsem doufala, že to skutečně nějak vymyslíme (dvě oddělené rodiny daleko od sebe) . Bohužel bylo celkem brzy jasné, že ne. Co přišlo potom nechci rozebírat ani komentovat. Kam se hrabou telenovely. Nejradši bych na to zapomněla, a ano – lituji toho, že jsem se do takové situaci zapletla. Dnes bych se zachoval úplně jinak. Chci však zdůraznit, že „bydleni ve třech“ s Karlovou bývalou z mé strany nikdy nepřicházelo v úvahu, a je to jeden v nesmyslu který mi dost vadí, když na něj občas narazím.  

7. V období těhotenství jste si prošla peklem, když jste nevěděla, zdali nezůstanete na dcerku sama. Letos Vás Karel oficiálně požádal o ruku, čím si Vás podruhé získal?

Zůstat s dcerkou sama jsem se nebála, bála jsem se toho, že nás Karel bude chtít držet u sebe a „nepustí, aniž by ale s námi normálně tvořil rodinu. Z toho bych se asi bývalé zbláznila. Právě proto jsem se pro jistotu před porodem odstěhovala zpět do Anglie. Paradoxně, když jsem „to všechno pustila“ tak v tu chvíli Karel radikálně otočil, přijel prvním vlakem do Londýna, a začal se poprvé fakt omlouvat. Prý zjistil, že většina obvinění vůči mne byli vykonstruované a že se nechal zmást.

8. Odpustit mu určitě nebylo jednoduché, máte nějaký recept na odpuštění? Či rituál? Co byste doporučila jiným ženám, které se třeba ocitly v podobné situaci?

Určitě to nenechávat hnisat uvnitř… mluvit o tom co se stalo, vyplakat, zajít na terapeutem, najít způsob jak to „pustit ven“. Jinak to pořád bude někde viset, ta nevyřčená křivda, a vytvářet bariéru. Co je ale důležité dle mého názoru, je si uvědomit, že pokud nechci odpustit, nemá cena pokračovat ve vztahů, bylo by to trápení pro oba. Odpuštění ale zároveň není zárukou toho, že se vše spraví. V našem případě například už to potom nebylo tak krásné jako předtím. Třeba jednou bude, věřím tomu. Ale důvěra se snadno ztrácí, a velmi pomalu se navrací. Potřebuje to čas a vědomou snahu, jak po malých krůčcích znovu najít k sobě cestu.

9. S otevřeným vztahem jste měla zkušenosti ještě před Karlem, prozradíte nám jaké a jak to fungovalo?

Nechci o tom víc mluvit. Mužů jen říct, že otevřené vztahů fungovat můžou, ale mají svá pravidla, které když se poruší, tak může dojít k velké bolesti.

10. Nežárlila jste na své partnery (ať už minulé nebo současného) někdy? Nebo žárlivost do vztahů podle Vás vůbec nepatří?

Určitě ano, žárlila. Když se jedna o domluvený a hravý experiment v rámci pevného a hlubokého vztahů založeného na důvěře – není většinou na co žárlit. Když se ale jedna o lež nebo porušení slibu, je v tom zpravidla velká bolest a žárlivost je podle mne přirozená.

11. Jste zastánkyní toho, že pokud je žena zdravá, měla by si způsob porodu vybrat sama, klidně rodit doma, avšak za přítomnosti profesionálů..? Mohla byste nám prozradit jak probíhal ten Váš s dcerkou a v čem se lišil od toho prvního se synem Leem?

Lea jsem rodila doma v Anglii, avšak úplně na závěr jsem přejeli do porodnice jelikož jsem potřebovala drobný zákrok. Žádné drama, jeli jsme v klidu vlastním autem a díky tomu jak je systém peče o rodičku v Anglii postavena, byli jsme z domácího porodu bez problému a velmi milé přivítané do porodnice. Do 30min po příjezdů byl malý na světě. Absolutně nerušeny bonding, celou dobu i v porodnici jsem byla v náruči manžela, naprosto neinvazivní pece porodní asistentky. Bylo to krásné, a mne to velmi pomohlo v tom, že jsem zažila jak vypadá přátelská a respektující pece v porodnici.

Malou jsem potom porodila doma do vany za podpory dvou milých a profesionálních porodních asistentek. Byla jsem samozřejmě připravena přejet kdykoli do porodnice hned přes řeku, ale nebylo třeba. Porod byl skutečně nádherný, velmi snadný, a navíc téměř bezbolestný, což pro mne byla novinka. Avšak to klíčové u obou porodu bylo to samé, laská mezi mnou a partnerem, který mne držel v náruči.

13. Syna Lea poslední dobou neukazujete na sociálních sítích, což vede veřejnost k mnoha domněnkám a absurdním fámám typu, že už s Vámi nebydlí apod. Mohla byste našim čtenářům vysvětlit, proč jste se rozhodli syna od očí veřejnosti ochránit? A jak to do budoucna plánujete s dcerkou?

Primárně mi vadí zájem bulvárních médií o naší rodinu, a nepřejí si aby si můj syn o sobě dočetl“ nějaký, jak to říct slušně, nepříjemný nesmysl. Samozřejmě tím, že nedávám jeho fotky online ho neochráním úplně, ale aspoň minimalizují pravděpodobnost, že jeho aktuální fotka bude viset někdy na webu v kontextu škaredého článku. Mám s tím pár ošklivých zkušenosti, například když celé Vánoce jsme řešili nepříjemné články v doprovodu fotek všech Karlových děti pořízených na ulici na štědrý den. U syna to vnímám více aktuálně než u dcery, protože už umí číst a rozumí tomu jak fungují média i sociální sítě. Plánují to samé udělat časem i s malou samozřejmě, tu hranici dnes vidím kolem 3-4 let, ale uvidíme, třeba se můj přístup změní, celé je to pro mne nové a zatím nemám jasno jak nejlépe na to.

Každopádně ty konspirační teorie kolem toho že jsem odložila“ syna kvůli Karlovi mne občas dost mrzí, obzvlášť protože ono je to nesnadní proces, vytvořit harmonické vztahy v sešívané rodině, a jsem velice vděčná za tom jak se nám to daří. O to víc mne potom mrzí takovéto lživé nesmysly.

14. Karel má z ostatních vztahů ještě tři děti, setkávají se s Leem a Isabelkou? Jaké mezi sebou mají vztahy a jaké vztahy máte s nevlastními dětmi Vy?

Nechci narušovat soukromí našich děti a toto vice rozebírat, řeknu jen, že jsem nesmírně vděčná za to, jaké máme vztahy. Myslím si, že máme s Karlem v tomto ohledu obrovskou kliku, a samozřejmě za to vděčíme i naším bývalým partnerům, Georgovi i první Karlové ženě Michaele.

15. Teď trochu odbočím, víme o Vás, že navrhujete nádherné šaty i šperky, které jsou vskutku originální. Kde čerpáte inspiraci a jak Vás napadlo pustit se do podnikání i v tomto odvětví?

Odpověď je jednoduchá – neodolatelná krása bhútánské kiry, neboli pevně ručně tkané barevné látky která tvoří základ ženského tradičního kroje. To byl ten první impuls, kdysi před víc jak deseti lety. Celý příběh jsem kdysi sepsala podrobně k nám na blog: Pohádka o tom jak se Bhútánská kira proměnila na evropské večerní šaty (https://www.ecstatictravel.com/blog/pohádka-bhutan-kira/).

Byla to prostě láska na první pohled, které nešlo odolat. Když vidím krásu, toužím ji sdílet. Když ta krása navíc je založena na kvalitě, tradici, umění, ženské zručnosti a principech udržitelnosti, tak potom to nutkání je nepřekonatelné. Určitě pomohlo i to, že jsem dělala maturitu zejména z umění a návrhářství (smích).

16. Kolik šatů z vlastní kolekce máte Vy sama ve skříni? A pokud si zrovna neoblékáte na společenskou událost právě Vaší značku, po kterém návrháři či brandu sáhnete?

Nevím přesně, tipuji že 21 + 12 (smích). Už se to na mne podepsalo… ta Karlova zabila v číslech! Ale tak nějak to bude – 21 „Evropských“ (tedy normálně společenských šatů) plus asi 12 „Bhútánských“ (ušitých za účelem nošení primárně v Bhútánu a podobající se kroji). Jinak šaty si kupují fakt různé a neřeším brandy. Ale mám jednu návrhářku, kterou skutečně obdivuji, a to už od dob kdy jsem studovala umění na gymnáziu. Blanka Matragi je pro mne prostě fenomén, jako umělkyně i jako žena. Její šaty tedy nosím moc řada a s patřičnou hrdosti.

17. Co Vám dělá největší radost?

Láska. Děti. Partner. Když je doma krásná atmosféra, všechny jsou zdravé, spokojené a hrajeme si společenskou hru na koberci.

Milovat. Cítit, že má láska je opětována.

Svoboda tvořit. Mít možnost pracovat na věcech ve kterých cítím smysl.

Vlastně myslím, že to mám i na webu uvedené jako heslo – podstata života je pro mne milovat a tvořit“.  

18. Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Na čem momentálně pracujete a na co se můžeme těšit? (Ať už soukromě či pracovně)?

Chystáme například nějaké podzimní kousky, a novou kolekci šatů pro těhotné a kojící ženy –  “Ecstatic mama”, z níž mám obrovskou radost. Mne osobně takové krásné, osobité a zároveň praktické šaty velmi scházeli. Chystám dále novou kolekci šperků se slovanskými motivy, a taky anglicky prodejny web. Zda se, že do konce roku pojedu dokonce ještě dvakrát pracovně do Bhútánu, což znamená i příležitosti koupit nové látky a tvořit další šaty.

Do Vánoc plánujeme spustit nový online vzdělávací program o vztazích a sexualitě “Love 2.1”, a doufám že tou dobou už budou úspěšně splněné cíle obou veřejných sbírek které podporují v rámci Nadační Fondu pomoci. Obě se týkají projektu v porodnictví a věřím, že budou výrazným pozitivních přínosem. Rada bych taky dokončila knihu pohádek pro děti, kterou mám rozpracovanou už z dob těhotenství.

Na osobní rovině je samozřejmě mým největším přáním aby se dořešili veškeré nesmyslné kauzy kolem Karla a rozvodu, a abychom mohli strávit poklidné Vánoční svátky společně se všemi našimi dětmi.