Na milion kousků

Co dělat o v období, kdy se naše realita začne rozpadat na milion kousků? Jak si poradit se strachem ve chvíli, kdy odcházejí veškeré jistoty? Zůstáváme raději ve svých nefunkčních komfortních zónách nebo se vydáváme prozkoumávat místa, kde se dějí zázraky?

Ve chvílích, kdy se naše “bezpečná” realita, všechny naše jistoty začnou měnit, máme pocit, že se bortí celý náš svět. A s tím přichází i strachy, které vylézají na povrch. Máme strach z toho, co zbude. Nejde tolik ani o materiální věci, ale o vztahy, podstaty, které nás definují. Co ze mě zbude, až všechny ty podstaty zmizí.

Myslím si, že tenhle proces, známe asi každý. Přesně ve chvíli, kdy odchází i třeba nefunkční realita, přichází tento strach : Co bude?

Tenhle obrovský strach přichází ve formě lpění, na tom, co máme a co chceme pevně držet pod kontrolou.

Mnohdy nechceme vystoupit ze zajetých vzorců, i když to bolí, i když trpíme, víme s jistotou, jaké to bude. Máme pocit, že daleko lépe než, když bychom vykročili z toho ven. Protože to známe.

Když vykročíme ven je to pro nás velká neznámá, vystoupení z komfortní zóny.

Není pro nás úplně snadné se pustit toho známého. Ale mnohdy je to jako pevně držet opratě koně, který je již mrtvý.

Když přichází ten pravý čas na změnu bude bolet, když půjdu proti nim a pevně je držet. Ale pojďme s vlnou vstříc změně a zvládnout jí.

A co pomáhá mě při těchto změnách ?

Víra v to, že to již zvládnu, protože už jsem toho zvládla tolik postavit. Mohu posbírat všechny ty kousky a postavit z nich něco úplně jiného a možná ještě daleko lepšího.