Ženské příběhy : Dopis mým dcerám

Holčičky moje…

Děti moje, holčičky, slečny, ba ženy už,

daly jste mi a stále dáváte mnohem víc, nežli já vám.

Vám patří dík, ne mě – prostředníku, jenž vás jen pomohl přivést na tento svět, který jen umožnil přechod na tuto formu vašeho bytí a na chvíli vás podepřel ze všech svých možných sil.

Dík za to, že jsem mohla a stále z povzdálí mohu vašemu růstu přihlížet.

Jsem žačkou života i vašich životů a s nezměrnou láskou vzpomínám na roky,které mi byly s vámi dvěma pouze propůjčeny.

Oh! Jak ráda bych si dala REPETE a našla sil ještě více a ještě více si těch chvil užila.

Vím, že to není možné, a tak jen s touto nezměrnou láskou procházím občas v duchu pozpátku přiděleným kouskem naší společné cesty a lituji a zároveň nelituji všech škobrtnutí.

Vše bylo součástí cesty.

Všechny jsme dělaly, co jsme v danou chvíli mohly, všechny jsme dělaly, čeho jsme byly v dané době schopny.

Lituji a zároveň nelituji…

Ráda bych řekla, že odpouštím, ale vlastně není co.

Odpusťte mi prosím vy, je-li co.

Holky moje – držte se!!!

Mám vás nebetyčně ráda.

Vaše milující máma

ukázka z knihy Ženské příběhy