SLAVÍME NAROZENINY!
Všechny programy* se slevou 50 % po zadání promokódu NAROZENINY50
* sleva se vztahuje na základní varianty programů bez šperků a dárků. Akce platí od 16.6.2023 - 26.6.2023
Jsem žena, jsem bohyně je i název první knihy z naší série, kde jsme se věnovaly ženským archetypům ve slovanské mytologii od Zory přes Ladu a Mokoš až k Moraně, přes všechny fáze měsíce a svátky prastarého slunečního kola roku.
Projekt má charitativní charakter a vzniklý zisk se rovnou dělí mezi tři nadace
Nadační fond Veroniky Kašákové
Klub svobodných matek
Asociace pro porodní domy a centra, z.s.
Máme zde bojovnice i matky, postavy, které jsou primárně milující, něžné a vyživující i ty velice drsné a silné. Tím si jako ženy dáváme určitou inspiraci k tomu, abychom si dovolily být zcela autentické a nemusely se snažit přiblížit se k nějakému standardu toho, co je „dobrá a správná“ žena. Vidíme, že bohyně, které naše předkyně uctívaly, měly mnoho různých kvalit, a tak si i my dnes můžeme vybrat z minimálně stejně široké palety.
Kniha je zároveň protkaná příběhy slavných žen, které jednotlivé bohyně ztvárnily a díky nimž můžeme trošičku nahlédnout pod pokličku toho, jaké to je, být v dnešní době mediálně známou osobou, tedy do jisté míry též archetypem neboli ikonou, k níž se váže
příběh – buď ten pozitivní mýtus, který se uvádí jako příklad, nebo i ten varovný ve smyslu: „tohle nedělej“ nebo „podívej, co se stane“. Na rozdíl od pradávných bohyň však zároveň dnešní známé ženy žijí i naprosto obyčejný lidský život. Tato dvojí rovina lidské existence
může být pochopitelně obzvlášť komplexní a přinášet své výzvy.
Knihu ilustrovala velmi nadaná lotyšská malířka Ieva Ozola, jež vytvořila nádhernou sadu kreseb. Ty pochopitelně najdete v knize, ale zároveň též na sérii kvalitních tašek, které si můžete v rámci projektu zakoupit a podpořit tak již zmíněné tři nadace. Zároveň máme v
rámci merche projektu v nabídce i trička s tematikou bohyň a nově také unikátní sérum od firmy Di Angelo, které též podporuje dvanácti procenty náš charitativní účel.
Druhá kapitola projektu Jsem žena, jsem Evropa se věnuje historii a odkrývá třináct osudů různých žen z různých historických epoch, které jsou často spíše méně známé. Zároveň však jejich odvaha, výkon nebo objev doslova formovaly dějiny Evropy. Snažily jsme se o pestrý výběr různých profesí, staletí i zemí tak, abychom ukázaly, že ve všech historických obdobích existovaly na našem kontinentu velmi silné, schopné a mocné ženy, které se nenechaly zastavit žádnými překážkami a ve velmi obtížných podmínkách dokázaly vykonat veliké věci. Od Marie Stopes přes Matyldu z Cannosy a malířku Tamaru de Lempickou až k Anežce České se bavíme o šesti českých dámách a šesti cizinkách, které by mělo ve škole probírat každé dítě. Bohužel tomu tak zatím není. Věřím, že projekt poslouží jako inspirace k uvědomění, že když tyto ženy dokázaly v tak náročných podmínkách měnit svět, tak i my se dnes můžeme pokusit o totéž.
Společným jmenovatelem všech postav projektu Jsem Evropa, kde se bavíme o ženských historických postavách, které měnily dějiny, je odvaha být jiná. Téměř v každém příběhu se potýkáme s určitou rezistencí systému, pohrdáním společnosti, rizikem soudu či dokonce s inkvizicí a zároveň s obrovskou odvahou a odhodláním následovat volání svého srdce, svého talentu nebo toho, co považuji za správné, navzdory všemu. Věřím, že právě tato kvalita pro nás může být hluboce inspirující tak, abychom si dnes (v mnohem lepších podmínkách z pohledu například právního řádu) také dovolily jít za tím, co považujeme za správné a neohlížely se na to, kdo si o tom co pomyslí.
Třetí díl projektu Jsem žena odkrývá další oblast ženského působení ve společnosti, a to v rámci duchovní či náboženské roviny. Jsem žena, jsem kněžka je záměrně provokující název, který naráží na mnoho mylných představ, jimž se budeme v knize věnovat tak, abychom si udělaly jasno. Kněžka, ceremonialistka totiž nemá nic společného s kněžkou lásky ve smyslu, v jakém ho používá Policie České republiky, ani nemusí být nutně řádovou sestrou, byť samozřejmě i může.
Zároveň hlavním předsudkem, s nímž se potkáváme, je představa, že člověk v pozici duchovní autority vždycky byl, měl by být a bude muž – kněz. Jsem žena, jsem kněžka naopak poukazuje na to, že v průběhu evropské historie se ženy vyskytovaly v mnoha různých formách duchovní či náboženské autority. Nejedná se tedy o nic nového ani o žádný mylný následek emancipace, ale o naprosto přirozený jev. Podíváme se na životní příběhy vesnických moudrých žen, bylinkářek a porodních asistentek, za nimiž jiné chodily pro radu, na katolické svaté a zároveň i na čarodějnice, které byly souzeny inkvizicí a na kněžky i věštkyně v průběhu času. Najdete zde například žítkovské bohyně nebo také první vysvěcenou ženu – lámu, Alexandru David-Néel.
Tato třetí kapitola projektu Jsem žena, jsem kněžka bude oficiálně spouštěna letos na podzim a očekáváme, že pokud se vše vydaří, kniha vyjde příští jaro. V tomto novém dílu projektu se potkáme nejen s inspirujícími historickými dámami a zároveň i s příběhy moderních známých žen, které je ztělesňují. Snažily jsme se, aby mezi oběma ženami bylo jasné pouto, proto například Bára Basiková ztvárňuje Johanku z Arku, kterou dlouho hrála, Kateřina Winterová, jež se věnuje bylinám, představuje bylinkářku. Kristýně Leichtové, která nedávno způsobila velký rozruch svým domácím porodem a chystá se vystudovat obor duly, jsme přisoudily porodní bábu a já se svou zálibou v Bhútánu a francouzským pasem mám tu čest zosobnit cestovatelku a laminu Alexandru David Néel. V příbězích historických i moderních se tak potkáváme otázkou, jakou roli hraje spiritualita v životě ženy a zároveň i s faktem, že ženská cesta hledání duchovního
nebo náboženského směru se může trošku lišit od té mužské už jen kvůli tomu, že si v životě procházíme velkými transformacemi, například porodem, takže skrze tělo. Zde se tedy otevírá mnoho otázek včetně té, zdali může být tělesnost součástí naší duchovní
cesty.
Obzvlášť velkou radost mám z toho, že se nám v projektu objevuje i husitská farářka Viktoria Kopecká, se kterou se těším na velmi podnětný rozhovor na všechna tato témata a nebo také například na Lucii Biedermann Doležalovou, která je známá svou nekonvenční profesí automatického psaní. Domnívám se, že nás všechny tyto novodobé i starodávné formy podněcují k zamyšlení nad tím, zdali skutečně duchovno musí vždy přicházet skrze mužskou postavu a nebo zdali můžeme tuto funkci pro sebe navzájem držet jako ženy.
Z tohoto dílu projektu se těším obzvlášť. Dotýká se totiž mnoha velmi hlubokých míst v rámci postemancipační doby obecně. Zároveň věřím, že je naprosto přirozené, že když ženy získávají větší svobodu a možnosti, začínají svůj odraz hledat i v duchovní sféře a často jim přestává stačit to, že v dominantních západních náboženstvích primárně figuruje vždycky jen muž. Potom se tedy mohou začít ptát, kde je žena. Tato kniha nám otevírá různé možnosti odpovědí a zároveň podněcuje k dalšímu hledání.