Bála jsem se. Měla jsem strach, že po porodu nebudu nic cítit. Nebo že kvůli kojení nebudu chtít… Že třeba budu poraněná. A i když nebudu, třeba se moje vnímání vlastního těla změní natolik, že už ani sex a milování nebude jako dříve. A skutečně nebylo.

Vůbec mě nenapadlo, že přijde to, co přišlo. Orgasmický porod jsem neměla. Erotický ano, orgasmický bohužel ne. Ale kojení… s každým lokem mléka jsem cítila, jak se po mém těle rozlévají vlny extáze. Leželi jsme – já s malým zázrakem, který sál pilně mlíčko, a partner za mnou, objímající, líbající… Líbali jsme se, dotýkali se, a já jsem cítila vzrušení hluboko uvnitř – někde v úplných hlubinách dělohy, celá jsem přímo hořela. Úplně otevřená, jemná, měkká, šťastná, rozplývající se… ležela, plavala jsem v pocitu něhy, vděčnosti. Erotické napětí stoupalo, ale bylo úplně jiné než předtím, mnohem hlubší, opravdovější, silnější, jemnější… posvátné. Ale pokaždé, když jsem si říkala, že bych se chtěla milovat i s penetrací, partner mě láskyplně zastavil… počkáme, až budeš připravená. Vlastně jsi jakoby znovu panna a já chci, aby to naše „poprvé“ bylo opravdu krásné, abys nelitovala. Cítila jsem každou buňkou, že to myslí vážně, že bude čekat tak dlouho, jak budu chtít, že se nemusím do ničeho nutit.

A když jsem cítila, že chci znovu začít objevovat vlastní tělo, bylo to asi dva týdny po porodu, začali jsme hrou. Měla jsem lehce natržené stydké pysky a přestože jsem věděla, že se to zahojí pár týdnů po porodu, když jsem se dotkla své vagíny, cítila jsem krajinu jako po válce. Bála jsem se. Budu citlivá? Nebo zjizvená kůže znecitliví? Jak to bude vypadat? Logicky jsem věděla, že je to pouze drobné natržení, které ani téměř nebolelo, takže se zahojí úplně krásně, ale pocitu nejistoty, strachu to nepomáhalo. Bála jsem se na sebe podívat. A tak jsme hráli hru. Cítila jsme se jako bohyně ve chrámu. Nejdříve mě partner objímal a líbal na břicho, každou strii, s poděkováním děloze za krásné dítě, které vytvořila. Následovala má výzva : budeš mi dělat zrcadlo. Popiš mi, jak vypadám. Jak vypadají moje jizvy. S posvátnou úctou, která mi vháněla slzy do očí, se mě velmi pomalu začal dotýkat, nejdřív jen držel ruce na mé jóni, a potom mě začal neuvěřitelně jemně hladit a popisovat… Na straně máš hlubší jizvu, nahoře se stáčí do rohu, končí dole… jemně se mě dotýkal a ukazoval mi, jak vypadá. V očích měl tak čistou lásku, něhu a vděčnost, že jsem mohla jen v duchu děkovat. V lásce se rozplývat. A stejně tak se rozplýval i můj strach.

A zůstala už jen vděčnost a hluboká úctu vůči mé zjizvené jóni a přijetí toho, jak je krásná. Asi o týden později jsme se poprvé milovali. Nejdřív mě uctíval orálně, a nikdy nezapomenu, jak pravdivě a upřímně byl rád, když jsem poprvé po porodu prožila orgasmus. A jak jsem se cítila vděčná. Že cítím! Že moje jóni je stále živá a hravá. A nejen živá, že po porodu jsem začala milování prožívat jinak, hlouběji. Moje vzrušení začalo vyvěrat z ještě větší hloubky, moje orgasmy začaly být silnější. Cítila jsem se jakoby více vtělená. Cítila jsem víc, intenzivněji, skutečněji…

Takže ano. Milování už nebylo nikdy jako dříve. Bylo lepší.

AUTORKA : Eva

ukázka z knihy Ženské příběhy 

Ecstatic mama

Pojďme se společně podívat na to, jak se nejlépe můžeme připravit.
Jak si můžeme dopřát ty nejoptimálnější podmínky pro krásný porod!

www.ecstaticmama.cz